Černá, bílá, zelená, červená, modrá, oranžová, hnědá a šedá, barva izolačního pláště na vnější straně drátu má často svůj vlastní referenční význam. Takže, když si pohráváte s novým svítidlem, kromě vypnutí jističe si určete, jaký význam má každý barevný drát, kterého se budete příště dotýkat.
Obytná elektřina ve Spojených státech začala bez systematického barevného kódování nebo dokonce souboru norem pro správné použití. V roce 1879, krátce poté, co Edison poprvé představil elektrické světlo, začal pojišťovací průmysl distribuovat bezpečnostní pokyny. První formální směrnice se objevily v roce 1881 o kapacitě, izolaci a instalaci. Ale neexistuje žádná klasifikace barev drátu.
V roce 1882 Národní rada požárních pojistitelů (NBFU) také přijala dřívější bezpečnostní předpisy. V roce 1893 zahájila National Insurance and Electricity Association pokus o sjednocení různých státních kódů a kódů pro elektrické instalace a navrhla národní kódovací standard pro elektrická světla a elektrické instalace v budovách.
První National Electrical Code (NEC) byl navržen NBFU v roce 1897, který také ignoroval standardizaci problémů s barvou vodičů. Později, v roce 1928, byl NEC aktualizován a revidován a jedním z požadavků bylo stanovit specifikaci barvy zemnícího vodiče, která se později stala bílou nebo přírodní šedou, a také zakázala použití těchto barev na vodiče pod napětím a neutrální vodiče.
Dalším barevným kódováním byla nová verze představená NEC v roce 1937, která používala barevně označené vodiče k „vícevětvovým obvodům“ a stanovila, že vodiče třívětvených obvodů by měly být černé, červené a bílé. Více větví lze přidat jinými barvami, jako je žlutá a modrá.
V roce 1953 změnil NEC barvu zemnícího vodiče na zelený nebo holý vodič. Zelená je rovněž zakázána používat v elektrických vedeních (např. vodiče pod napětím a nulové vodiče).
Verze NEC z roku 1971 zavedla barevné víceodvětvové kódy, ačkoli bílé, přírodní šedé, zelené a žlutozelené pruhy byly stále zachovány a tyto barvy byly také zakázány používat pro uzemňovací vodiče. Tentokrát specifikace zrušila přísné požadavky na barevné kódování pro vodiče cesty, protože nebylo dostatek barev pro rozlišení systému, napětí a obvodu.
Ve Spojených státech je zemnící vodič zelený, žlutozelený pruhovaný nebo holý, neutrální vodič by měl být bílý nebo šedý a elektrický vodič může být černý, červený, modrý, žlutý, oranžový nebo žlutý, v závislosti na napětí.
Tyto barevné standardy jsou pro USA a kódy ostatních zemí nejsou stejné (Kanada je velmi podobná Spojeným státům). Například Austrálie a Nový Zéland mají stejnou barvu zemnících vodičů jako Spojené státy a jejich neutrální vodiče jsou modré nebo černé. Také živé vodiče mohou být použity v jakékoli barvě kromě zemních a neutrálních vodičů. Červená a hnědá jsou doporučené barvy pro jednofázové vodiče a červená, bílá a modrá jsou doporučené barvy pro vodiče s vícefázovým průtokem.
Spojené království nedávno (2004) změnilo systém souladu s Mezinárodní elektrotechnickou komisí (EC). Barva jejich zemnícího vodiče (žlutozelené pruhy) zůstala stejná a barva neutrálního vodiče se změnila z černé na modrou. Stejně tak jednofázové dráty, které byly dříve červené, zhnědly. Kromě toho se ve Velké Británii změnilo také značení a zbarvení vícefázových vedení: L1 z červené na hnědou, L2 ze žluté na černou a L3 z modré na šedou.
